Přehnaná propagace zdravé výživy může u některých lidí vést až k fobii z obezity i jídla samotného. Může to přinášet problémy i rodičům malých dětí, kteří nejsou spokojeni se způsobem, jakým se jejich potomek stravuje.
Na tiskové konferenci před tím varovala vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Hana Papežová. Nemyslí si, že by podrobné diskuse o tomto tématu situaci zlepšovaly. Nepřiměřený důraz na zdravou výživu může přinášet problémy i rodičům malých dětí, kteří nejsou spokojeni se způsobem, jakým se jejich potomek stravuje.
V praxi se s tím setkává Petra Uhlíková, vedoucí lékařka Denního stacionáře pro adolescenty, který stejně jako výše zmíněné centrum spadá pod Psychiatrickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK v Praze. Z pohledu rodičů podle ní má problémy s jídlem zhruba čtvrtina dětí do šesti měsíců a až 18 procent čtyřletých. „Řada těch dětí jí přitom normálně. Jen jsou rodiče úzkostní a sami nevědí, jak má stravování správně vypadat,“ poznamenala.
Vyšší nebezpečí skutečných poruch příjmů potravy v útlém věku hrozí zejména u chronicky nemocných a nedonošených dětí. Základní postoje se přitom utvářejí do pěti let věku, upozornila Uhlíková. Matky by tak neměly krmit kojence pokaždé, když zapláče, protože pak si dítě spojuje jídlo s řešením nepříjemných situací. Rodiče by se také měli připravit na negativismus od 18. měsíce až do předškolního věku, kdy dítě odmítá i věci, které má rádo, včetně jídla. Vybíravost a nejedení může být prostředkem jeho manipulace s rodiči.
Při odhalování poruch příjmu potravy u dětí hrají podle lékařky zásadní roli pediatři. Ti znají vývoj dítěte a sledují, zda se v růstových grafech neodchyluje od své křivky. Diagnostika těchto onemocnění u dětí a dospívajících je však obtížnější než u dospělých pacientů. Děti obtížně formulují své emoce včetně nespokojenosti s vlastním tělem a mnohem častěji se jejich problémy promítají do fyzických problémů. Navíc u nich nemusí váha klesat, ale jen stagnovat.
Poruchy příjmu potravy v době dospívání mohou mít celoživotní následky. „Pokud jsou v době, kdy je geneticky naprogramován rychlý růst, tak se může růst dočasně zastavit a pak mají pacienti v dospělosti menší výšku. Častou komplikací je také neplodnost,“ uvedla Uhlíková.
Určitá specifika má léčba pacientů mladších osmnácti let. Vzhledem k tomu, že bývají méně ochotní ke spolupráci, bývají častěji hospitalizováni. Vedle individuální psychoterapie a nutričního poradenství je důležitá také rodinná terapie.
U mladších pacientů bývá z poruch příjmu potravy častější mentální anorexie, tedy odmítání jídla. Papežová upozornila, že není výjimkou, když se tyto poruchy v různých podobách vracejí. „Může to přecházet z anorexie do bulimie a pak k záchvatovitému přejídání bez zvracení. Může to být celoživotní pouť a naším cílem je to zastavit,“ řekla.
Mentální anorexie a bulimie postihují především dívky. Záchvatovité přejídání bez zvracení bývá problémem u obou pohlaví. V roce 2013 bylo v ČR diagnostikováno 13 nových případů mentální anorexie na 100.000 obyvatel, ale skutečný výskyt se předpokládá daleko vyšší.
ČTK