V letních měsících se každoročně zvyšuje množství úrazů. Slunečné dny jsou jako stvořené ke sportovním aktivitám či výletům, při nichž dochází k celé řadě zranění. Statistiky vedou řezné, tržné a bodné rány a na předních příčkách nechybí ani pády z kola. K řadě větších či menších poranění může dojít ale také při oblíbených dovolenkových aktivitách, jako je grilování či práce na zahradě.
Odřeniny, lehké popáleniny, řezné, sečné rány, puchýře a další drobná poranění většinou zvládneme ošetřit sami. Přestože s drobnou oděrkou nebo rankou hned neběžíme k lékaři, neznamená to ale, že bychom je měli podceňovat.
Hojení ran můžeme rozdělit do několika fází. První z nich je čistící fáze, kdy se organismus snaží zbavit ránu veškerých cizorodých částic. Pozorujeme to jako sekreci tekutiny z rány. Pracují na tom například bílé krvinky leukocyty. V další fázi tzv. granulace dochází k tvorbě nových kolagenních vláken a cév. Tato granulační tkáň je velmi křehká a pro svůj vývoj potřebuje růstové faktory, které jsou opět tvořeny bílými krvinkami, tentokrát se jim říká makrofágy. Konečnou fází je epitelizace, kdy dochází k přerůstání kožních buněk od okrajů rány.
Procesu hojení můžeme výrazně pomoci správným a včasným ošetřením. Každý z nás určitě zažil na vlastní kůži metodu tzv. suchého hojení. Pro tu je typické použití sterilní gázy, zásypu nebo pouze aplikace klasické náplasti s polštářkem. Uvedené prostředky nám sice zastaví krvácení a zabrání vstupu infekce, ale prostředí v ráně rozhodně není pro proces hojení optimální. Rána se totiž vysuší a vytvoří se stroupek, který pak při pohybu nebo převazu praská a znovu krvácí. Tím se hojení prodlužuje a je pro zraněného poměrně bolestivé.
Pro ošetření drobných poranění proto dnes odborníci doporučují daleko vhodnější metodu tzv. vlhkého hojení. Při té se aplikuje na ránu hydrofilní gel, který v ní udrží správné pH, teplotu a vlhkost, aniž by se rána rozmočila. Tím vytváří optimální prostředí přímo v ráně, čímž podporuje, a tedy i urychluje již zmiňované zásadní fáze hojení, tj. granulaci a epitelizaci.
Oblíbeným hydrogelem je např. HemaGel, český patent, který vznikl v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR v 90. letech. Tento hydrofilní gel se aplikuje přímo do rány. Při aplikaci se nevstřebává a vytváří pružnou vrstvu, která se pohybuje s okolní zdravou tkání. Absorbuje tekutinu z rány a tím tam udrží růstové faktory a další důležité látky. Navíc umožní odloučení odumřelých buněk. Hydrogely jsou proto ideální pro ošetření všech drobných poranění, která nás mohou potkat jak doma, tak na cestách, a proto by neměly chybět v žádné lékárničce.
Ránu nejprve vyčistíme a případně vydezinfikujeme. Následně aplikujeme malé množství hydrofilního gelu přímo do rány a lehce přes okraje. Pokud je drobné poranění na místě nechráněném oděvem, lze nechat na ráně gel samotný, protože nestéká, k ráně přilne a vytvoří tzv. druhou kůži.
Tam, kde hrozí setření gelu, jej překryjeme prodyšnou folií, se kterou se dá i koupat. U větších ran nebo pokud je výraznější sekrece z rány, použijeme tzv. mastný tyl a gázový čtverec nebo obinadlo. Při převazu odstraníme vrstvu gelu čistou vodou nebo jen setřením a aplikujeme znovu.
Pokud se však jedná o vážnější poranění nebo pokud se rána dlouho nehojí, je nutno vyhledat pomoc odborníka.
Dle TZ
www.bisonrose.cz
Zdroj: medicina.cz